Finola's Dream
Kdysi dávno, za úplňkové hvězdné noci, celá baltická komunita po obvyklých úplňkových rituálech sladce spala, až na mladou dívku Finolu, která nemohla usnout. Cítila úzkost a trápil ji pocit, že ve svém životě ještě nedokázala něco důležitého. Měla pocit, že ještě nedosáhla seberealizace. Cítila volání své duše, které ji povzbuzovalo, aby šla a pomáhala lidem. Přestože se její komunita potýkala s různými zdravotními problémy, zažívala nedostatek jídla a dalších potřebných materiálních věcí, nevěděla, jak jim pomoci, i když možná upřímně chtěla.
Oné půlnoci o letním slunovratu, když se jí nepodařilo usnout, vstala z postele a vyšla na nedalekou mohylu s mimořádným výhledem na noční oblohu. Na obloze zářily tisíce hvězd a Finola obdivovala jednu z nich jménem Jitřenka. Objala dub a snažila se uklidnit svou duši. Zjistila však, že je to nesmírně obtížné. Modlila se za všechno, co ji obklopovalo, od flóry a fauny až po životní sílu kolující celým světem.
Když zapálila malé ohniště, aby nezmrzla, modlila se za oheň i světlo a zvuk praskající ze zapáleného ohně. Neustále se také modlila ke všem nebeským tělesům, Měsíci, Slunci a všem hvězdám zářícím na obloze. Objímala dub a prosila ho také o pomoc, moudrost a poznání, aby konečně dokázala pochopit volání své duše. Přemýšlela, co jí chce každý den říkat, nedovoluje jí soustředit se na žádnou práci ani v noci usnout. Modlila se a plakala, děkovala a prosila o pomoc vodu a zemi a mohylu, na kterou kapaly její slzy.
Dívka, obklopená ohněm, měsícem v úplňku a světlem hvězd, se snažila odlít runy z kamenů, aby zjistila, jaká bude její budoucí cesta a proč je její duše tak rozrušená. Při pokusech o výklad run se objevovala stále stejná odpověď – počkat. Dívka se modlila, plakala, tolik mluvila se svým okolím, až nakonec únavou usnula, zatímco objímala staletý dub. Při sladkém spánku se jí zdál prorocký sen, (takový dar měla od útlého věku, ale nikdy si ho neuvědomila).
Ve snu se kolem ohně shromáždil obrovský dav lidí. Všichni se dívali na oblohu, pili zelenou vodu a mumlali si “hem-hem-hemp, konopí”. Později se dívce ve snu zjevila malá skupinka žen z její komunity. Některé z nich zasévaly semena, jiné něco šily, zatímco jiné ženy sbíraly zelené listy. Později se sen objevil znovu u krbu. Tentokrát však uprostřed mohyly obklopené lidmi už nebylo ohniště, ale sama Finola. Prováděli obětní rituály a zpívali, přičemž drželi kořeny, semena a listy zelené rostliny. Jeden po druhém je pokládali dívce na kolena. Všichni se kolem ní točili, tančili a vyjadřovali vděčnost celému stvoření za dívčin objev.
Později se Finole zdálo, že vyrábí nápoj, semena a další produkty, které budou lidé v budoucnu používat. Právě ty dívce připadaly velmi velmi podivné. Nikdy předtím nic takového neviděla. Po tomto obrazu jí někdo ve snu pošeptal. “Vstaň, Finola, a jdi, ukaž všem zelené zlato, které vytvořila tato země. Pomůže nejen tvé komunitě k uzdravení, ale také všem, aby zůstali silní a zdraví, měli jídlo a lana pro rybářské lodě; pomůže také nenarozeným dětem, aby zůstaly zdravé. Finola, to je cesta tvé duše.”
Hlas zmizel a dívka se probudila před svítáním. Zpocená potřásla hlavou ve snaze uniknout z takového snu. Probrala se a nakonec otevřela oči, vstala a spěchala zpátky k vesničanům. Sestoupila na cestu k mohyle, poněkud neobvyklou ve srovnání s tou, po které obvykle chodila. Finola spěchala zpátky dřív, než si někdo všimne, že strávila celou noc na mohyle úplně sama. Cestou domů zakopla o kamínek a spadla na zelené pole plné vysokých rostlin s nezvykle silnou vůní.
Najednou se jí znovu vybavily záblesky z nedávného snu a zažila hluboké uvědomění. Uvědomila si, že ve snu jí její komunita děkovala za to, že jí ukázala vlastnosti, přínosy a využití této zelené rostliny. Ty kořeny a semena, které ve snu hodila dívce na kolena, byly hluboké a silné kořeny od Baltů, jejích předků. Jde o znalosti s rozsáhlou a nevyčerpatelnou historií, tradicemi a konopnou kulturou, které po putování baltských kmenů po celém světě upadly v zapomnění a ztratily se v čase.
Dívka tuto zelenou rostlinu sebrala a při chůzi si opakovala, aby nezapomněla slova vyslovená ve snu: “hem-hem-hemp-hemp-hemp, hem-hem-hemp-hemp-hemp”. Po návratu do své komunity se dívka o svůj prorocký sen podělila se všemi stejně smýšlejícími lidmi a inteligentními členy své komunity. Všichni muži se okamžitě rozběhli na ono pole za dívkou. Když šli k zelenému konopnému poli, nechápavě kroutili hlavami a nebyli schopni pochopit, jak je možné, že ho nikdy předtím neviděli.
Dlouhou dobu testovali tuto rostlinu ve všech směrech. Sušili ji, tkali a znovu ji vysévali, až zjistili, co by se jim hodilo k jídlu. O rok později se dívce splnil sen. Skupina baltických žen po nějaké době získala konopná semena z pravého obilí, jiní šili konopnou nití oblečení, muži omotávali lana pro rybářské čluny a také používali lana k upevnění střech svých domů. Finola zatím sbírala listy a vařila zelený pokrm z tekutiny. Pokaždé, když ten či onen člen komunity onemocněl, dala Finola zelenou tekutou misku a všem nařídila, aby dotyčného nerušili. Pacientovi říkala, aby šel spát. Po vypití jejího zeleného tekutého pokrmu se pacient někdy po dvou nebo třech dnech hlubokého spánku probouzel a cítil se zdravý, svěží a plný života.
Celá komunita z toho byla nesmírně nadšená, takže jednoho večera, během návratu Slunce, uspořádali členové komunity pro Finolu obětní obřad, aby jí vyjádřili svou vděčnost. Vše se odehrálo přesně tak, jak se jí zdálo. Jen tentokrát při poděkování celému stvoření a dívce, která konopí našla, pojmenovali Baltové toto konopí po Finole. Vysvětili Finolu na strážkyni a léčitelku konopí. Finola byla zasažena pocitem, že konečně našla cestu své duše. Už ji netrápilo volání její duše, jen ji stále vedlo kupředu a pomáhalo dívce uskutečňovat její cíle a sny.
Každý rok se za nejkratší letní noci procházela po mohyle pod úplňkovou oblohou. Jenže tentokrát už nebyla sama, ale s celým společenstvím. Všichni, kdo seděli u stoletého dubu, děkovali celému stvoření, milované Jitřence a úplňku za to, že Finole osvětlili cestu. Když ji volání duše vedlo k objevení zeleného zlata, celé stvoření bylo s Finolou; bylo tu pro ni, pomáhalo jí, když je o to požádala, děkovala, modlila se a věřila v ně.
O několik tisíc let později konopí podléhalo různým osudovým procesům. Dnes je však opět mezi námi. Konopí, které proniklo do krve našich předků, pomohlo vychovat mnoho generací. Narodili se z nich nejen litevští hrdinové, ale i současné litevské děti. I vy všichni, milí čtenáři, každý z vás, kdo právě čtete tuto legendu. Předkové Baltů poskytli dívce cenné vědomosti, jejím posláním bylo přivést lidi zpět k přírodě, ke společenstvím, stejně jako povzbudit všechny ke zdravému životu a používání produktů z přírody.
Ale víte, proč to čtete? Když byla Finola ještě velmi mladá, objevila jednoho dne při sběru konopí hlavičku pampeliškového semínka. Rozfoukáním bílé plavuňky vypustila do vzduchu svůj sen a požádala všechny budoucí děti, aby stejně jako ona objevily spojení s přírodou a dozvěděly se více o konopí, tomto zeleném pokladu Země. Zároveň si přála, aby se v případě, že se na ni někdy zapomene, našel člověk, který konopí oživí jako za jejích časů. Ta jediná dívka, která bude mít spojení s přírodou, bude snít o této legendě a zapíše ji na kus bílého papíru, aby zajistila nadčasovost příběhu.
Customer satisfaction
Tato legenda, kterou sepsala jedna dívka, putovala tisíce let, až se jednoho dne dostala k obyvatelům Švédska, kteří se snažili vybrat jméno pro druh konopného vlákna určeného k pěstování. Tento specifický druh konopí se dodnes používá k produkci semen, lisování oleje, sušení květních hlávek a listů na čaj. Používá se také pro výrobu řady dalších produktů pro zdraví. Švédové proto tento druh pojmenovali po dívce Finole jako poděkování za to, že tento zelený dar přírody znovu objevila a s pomocí legendy zachovala.
Uplynulo mnoho let, mnoho věcí se změnilo, ale dnes konopí zažívá renesanci, své znovuzrození. Znovu se objevuje, znovu se používá a lidé si ho velmi cení, stejně jako za dávných časů Finola. Po mnoha letech, která uplynula od tohoto příběhu, byl název konopí v historii mnohokrát zapomenut. V dnešní době se lidé o letním slunovratu, nejkratším dni v roce, vydávají hledat květ kapradí a provádějí různé rituály. Slavil se Rasas (rasa – třpytivé kapky rosy pokrývající louky) a Jonai (eng. Johns), před dávnými věky právě o této noci, kdy se slaví slunovrat, uctívala Finola se svou komunitou konopí.
Přestože dávný svátek uctívání konopí už nikdo neslaví, konopí se postupně vrací nejen do života zemědělců, ale i do lidských kuchyní a zdravotnických zařízení. Pokud jde o Balty, ti zůstali našimi předky. Jsou to naše kořeny, semena, z nichž se zrodil náš národ a Litevci, naši prarodiče, rodiče a vznikli jsme my. Krev Baltů kolovala a koluje v našich žilách. Navázali jedinečné spojení s přírodou a rostlinami a nesmírně si vážili svého společenství.
Nevím, jak vy, ale my bychom se rádi vrátili k přírodě, shromáždili vás všechny do společenství, které podporuje zdravý životní styl, a povzbudili vás ke konzumaci podstatně většího množství produktů z přírody. Je to proto, že všechny produkty, nejen konopí, jsou kouzelné, protože jsou vypěstovány na naší matičce zemi. Jsme dětmi našich předků a svými činy můžeme vrátit ducha našich předků a uplatnit vše dobré v současném životě.
Kdo jsme? Stejné lidské bytosti jako všichni, kdo chodí po této zemi. Jedineční jsme v tom, že stále vytváříme nejrůznější výrobky z konopí, jako to svého času dělala Finola. Sušíme konopné listy a pupeny na čaj, vyrábíme koření, semena, lisujeme olej, mícháme jejich extrakt s medem. S pomocí konopí chceme pomoci vaší rodině vytvořit harmonii se sebou samým i se světem. Chceme zlepšit vaše zdraví a pohodu a inspirovat vás k návratu ke kořenům a k sobě samým. Podporujeme sounáležitost, přátelství, spojení s přírodou a zachování hodnot našich předků.
Pokaždé, když objímáme strom, přemýšlíme, jak úžasné by bylo dozvědět se o svém původu. Kdo jsou vaši předkové? Jaká je vaše historie? Jsou tyto hodnoty důležité i pro vás? Pokud ano, rádi bychom vás hrdě pozvali do našeho společenství. Pokud se stane, že se jednoho dne nebudeme moci sejít všichni pohromadě, rádi bychom vás vyzvali, abyste objali strom nebo si jen představili, že objímáte stoletý dub s celou komunitou a všemi svými blízkými. Ve své mysli si vytvořte exkluzivní sen, nakreslete si ho ve své fantazii, zapište si ho a udržujte ho tak dlouho, dokud si neuvědomíte, že toto volání vaší duše, váš sen a vaše přání se již splnilo. Nikdy nezapomínejte jít za svými přáními, vizemi a sny a přetvářet je v cíle; vytrvale za nimi jděte, dokud jich nedosáhnete. Pamatujte, že když pro dosažení svého cíle něco uděláte, dříve či později se vše splní a stane se skutečností i bez snu.
